Reklama
 
Blog | Matěj Hollan

Právo na klid na práci – kandidát na předsedu ČSSD, Michal Hašek, odkrývá konečně karty

Zastupitelé jihomoravského kraje se minulý čtvrtek (24. 2. 2011) rozhodli, že navrhnou novelu zákona o svobodném přístupu k informacím. Formulace „svobodný přístup“ by nicméně při případném přijetí této novely působila dosti ironicky, neboť tento návrh jde přímo proti smyslu zákona a z lidí, kteří zrovna nejsou úředníci nebo zastupitelé, dělá občany druhé kategorie. Možný budoucí předseda nejsilnější levicové strany, hejtman Jihomoravského kraje, Michal Hašek, tak občanům vzkazuje: „Chceš vědět, co úředníci a politici placení z tvých daní dělají? Tak chlapče pěkně popros, zaplať a když se nebudeš ptát na blbé otázky, možná ti i někdy odpovíme.

 

Zhruba tak by dal stručně charakterisovat návrh novely zákona o svobodném přístupu k informacím, který vzešel minulý čtvrtek od jihomoravského zastupitelstva. Návrh, který je, vč. důvodové zprávy, k prostudování zde: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=6&CT=292&CT1=0, lze stručně shrnout do čtyř bodů:

  1. Všechny lhůty, které jsou dnes určené pro úřady, se zvyšují. Všechny lhůty, které jsou závazné pro žadatele, se zkracují.

  2. Na plno informací se nebude možné zeptat.

    Reklama
  3. Za každou žádost o informaci, kterou občan požaduje, bude muset platit

  4. Poskytnuté informace nemohou zajímat nikoho jiného než žadatele, proto se nezveřejňují na webu.

Nežijeme v absolutní monarchii ani v totalitě, kdy je „normální“ že občan nemá informace a že vládne někdo „z vůle Boží“ nebo pomocí násilného udržování moci. Naše nynější demokracie je postavena na tom, že veškerou moc mají lidé, kteří část (či většinu) tíhy rozhodování delegují na své volené zástupce. Aby však tento systém fungoval a občan se mohl odpovědně rozhodovat, koho bude volit, musí vědět, co ti politikové vlastně dělají. Aby mohl kontrolovat, zda státem (tj. námi) placení úředníci dělají svou práci dobře, musí vědět, co ti úředníci vlastně dělají. Kolo dějin se otočilo z pozice, že lidé jsou poddaní státu, do pozice, že naopak „stát“ je odpovědný lidem.

Návrh novely zákona z dílny jihomoravských zastupitelů však má tendence opět otočit kolem nazpět. Ono je to logické – vládnout v totalitě je daleko jednodušší než vládnout v demokracii. Otravný občan, který pořád něco chce, může, pakliže je důsledný, toto vládnutí a rozkrádání veřejných prostředků politikům a byrokratům značně znepříjemnit. Navenek se dá krásně tvrdit „s komunisti nikdy“ a ohánět se Bohumínským usnesením, ale bohužel současní politikové doposud nepochopili, že rozdíl není v tom, že komunisté byli „špatní a hloupí“ a oni jsou „dobří a moudří“, ale právě v té kontrole výkonu moci od úplně běžných občanů. Za komunismu tato kontrola neexistovala a vládnoucí strana vydržela krásných 40 let, nyní se musí politikové obávat ze ztráty moci co čtyři roky, je proto „pochopitelná“ jejich snaha udržet se u koryt i za cenu toho, že se značně zvýší demokratický deficit. Volby budou pořád svobodné, na plakátech si přečteme, co pro nás kdo udělá dobrého, tak co.

 

1. Kdo si počká, ten se dočká

§ 14

Postup při podávání a vyřizování písemných žádostí

(5) Povinný subjekt posoudí žádost a:

c) nerozhodne-li podle § 15, poskytne informaci v souladu se žádostí ve lhůtě nejpozději
do
15 20 dnů ode dne přijetí žádosti

(6) Lhůtu pro poskytnutí informace podle odstavce 5 písm. d) c) může povinný subjekt prodloužit ze závažných důvodů, nejvýše však o deset dní 15 dnů.

§ 16

Odvolání

(3) Nadřízený orgán rozhodne o odvolání do 15 20 dnů ode dne předložení odvolání povinným subjektem.


§ 16a

Stížnost na postup při vyřizování žádosti

(5) Povinný subjekt předloží stížnost spolu se spisovým materiálem nadřízenému orgánu
do
7 15 dnů ode dne, kdy mu stížnost došla.

(8) Nadřízený orgán o stížnosti rozhodne do 15 20 dnů ode dne, kdy mu byla předložena.“

 

Po změně lhůt by se občan dostal zpravidla k informaci někdy za 2 a půl měsíce, neboť v první instanci takřka nikdy neobdrží, to co chtěl. Spoléhá se na to, že po poskytnutí libovolného blábolu občan nebude otravovat a relevantní dokumenty se dávají až v reakci na odvolání či stížnost. Prodloužení lhůty z 15 na 20 dnů navíc není „sladěno“ s jinými zákony. Např. občané mají na připomínkování v procesu EIA (posuzování vlivu na životní prostředí) 20 dnů. Mnohdy je nutné si k tomu pomocí žádosti o info a sehnat další informace. To ale jaksi nejde stihnout, pokud dojdou informace až po těch 20 dnech.  

 

2. Ptejte se mě na co chcete, já na co chci odpovím

§ 11

Další omezení práva na informace

(2) Povinný subjekt informaci neposkytne, pokud:

f) je žádost ze strany žadatele formulována zjevně provokativně nebo obstrukčně,

g) žadatel již má požadovanou informaci od povinného subjektu prokazatelně k dispozici,

i) se jedná o dotazy na názory, budoucí rozhodnutí, vytváření nových informací, právní rozbory či výklady a vysvětlování výroků představitelů povinného subjektu, nejednají-li tito představitelé jménem povinného subjektu nebo netýkají-li se tyto výroky působnosti povinného subjektu,“

 

f),  Dle důvodové zprávy: „Za provokativně, resp. obstrukčně formulovanou žádost o informaci lze považovat i takovou žádost, v jejímž případě jde ze strany žadatele o informaci vůči povinnému subjektu o šikanózní výkon práva na informace či obcházení zákona, což je třeba vždy individuálně posoudit u každé konkrétní žádosti o informace. Tedy např. se může jednat o případ, kdy žadatel požádá o informace a ze strany povinného subjektu je žadatel vyzván k uhrazení nákladů dle § 17 zákona č. 106/1999 Sb. Žadatel tak však neučiní a podá povinnému subjektu totožnou žádost o informaci, či podá více nových žádostí, které požadují totéž, co původní („zpoplatněná“) žádost.

Pomineme-li, že neexistuje důvod, aby všechny informace nebyly vyvěšeny a úřady by si pak nepřipadaly „šikanovány“ občanem, který chce vědět, co dělají, tak toto opatření zákona by nemělo žádný efekt. O informaci by si „podruhé“ zažádal prostě někdo jiný a zákon by opět „obešel“.


g)  Tímto se chtějí vyhnout tomu, že když poskytnou v odpovědi na žádost nějaký blábol (děje se tak pořád), tak je nutné podat do 15 dnů odvolání, případně do 30 dnů (nově taky do 15) stížnost. Ne vždy se tato lhůta stihne, protože běžný člověk není na rozdíl od úřadu za tuto svou činnost placen, a musí jet třeba na zahraniční cestu, nebo je nemocen… Proto je nutné znova podat původní žádost, počkat si, až opět pošlou ten původní blábol, proti kterému se podá odvolání či stížnost, s kterým se uspěje nebo neuspěje, případně se to pak zažaluje a informace se získají třeba po roce – místo, aby je dali hned.

 

i)  Důvodová zpráva: „Předkladatel zde odkazuje na své praktické zkušenosti, kdy se často setkává s „žádostmi o informace“, které se týkají „vysvětlování“ (resp. dokládání) výroků jednotlivých představitelů Jihomoravského kraje (zejména představitelů samosprávy – Rady Jihomoravského kraje či Zastupitelstva Jihomoravského kraje) s tím, že tyto žádosti se týkají výroků členů samosprávy, které tyto osoby pronesly pro média, zpravidla jako svůj vlastní politický názor, nikoliv jako oficiální názor Jihomoravského kraje. V takových případech představitelé samosprávy typicky jednají bez pověření hejtmana Jihomoravského kraje k takové činnosti (a ani nevychází z dokumentů povinného subjektu) a vystupují tak spíše jako „soukromé“ osoby (popř. politici) a nikoliv jako představitelé povinného subjektu tlumočící „oficiální“ názor povinného subjektu na základě výše uvedeného pověření.

Ano, je to vskutku tak. Občané mají občas tu drzost, že v reakci na pitomost, co někdo z politiků pronese v médiích, je zažádáno o podklad, na základě kterého toto politik pronesl. Mnohdy totiž různé nesmyslné podklady skutečně existují. Argumentace (z části kruhem), že když politik mluví, tak je „„soukromá“ osoba (popř. politik) a nikoliv představitel povinného subjektu, je úsměvná.

 

3. Chceš vědět, za co nás platíš? Zaplať!

§ 17

Hrazení nákladů

(1) Povinné subjekty jsou v souvislosti s poskytováním informací oprávněny žádat úhradu ve výši, která nesmí přesáhnout náklady spojené s pořízením kopií, opatřením technických nosičů dat a s odesláním informací žadateli. Povinný subjekt může vyžádat i úhradu za mimořádně rozsáhlé vyhledání informací.“


Z důvodové zprávy: „Dále je navrhováno, aby bylo možno zpoplatnit „jakékoliv“ vyhledání informací, nikoliv pouze „mimořádně rozsáhlé vyhledání informací“. I v takovém případě totiž vznikají povinnému subjektu náklady – příslušný pracovník či pracovníci povinného subjektu musí toto vyhledání provést, ačkoliv se jedná o méně časově náročnou činnost jako v případě „mimořádně rozsáhlého vyhledání informací“; nicméně, dle mínění předkladatele se tak nemá dít k tíži povinného subjektu. Povinný subjekt by měl mít právo, resp. nárok na úhradu jakýchkoliv (materiálních či personálních) nákladů, které objektivně a prokazatelně vynaložil při vyřizování žádosti o informace.

Takže se bude platit za každý klik myší, co někdo udělá, aby poskytl svým zaměstnavatelům (občanům) informace o tom, co dělá. Proč si tedy ale v tom případě ty úředníky a politiky platíme??


4. Já bych všechny ty informace zrušila, každého jenom otravují

§ 5

Zveřejňování informací

(3) Do 15 dnů od poskytnutí informací na žádost povinný subjekt tyto informace zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup. O informacích, poskytnutých v jiné než elektronické podobě, nebo mimořádně rozsáhlých elektronicky poskytnutých informacích postačí zveřejnit doprovodnou informaci vyjadřující jejich obsah.

 

Podle JMK je vhodné zrušit povinnost zveřejnit poskytnutou informaci na webu, aby si ji mohl přečíst i kdokoliv další, protože: „Skutečnost, že následně tato poskytnutá informace bude ze strany povinného subjektu zveřejněna i způsobem umožňující dálkový přístup, již pro žadatele o informaci není důležitá. Mimo to, pro další osoby (mimo osoby žadatele o informaci) se jeví zveřejnění výše uvedených informací jako bezcenné, resp. „nezajímavé“; žádosti o informace jsou svoji povahou individuální, žádají zde konkrétní žadatelé o konkrétní informace, které jsou pro ně důležité, lze si tak jen těžko představit, že jiné osoby, které mají zájem o určité informace, využijí k získání pro ně „zajímavých“ informací právě institut zveřejněných informací dle § 5 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb. Oproti tomu pro povinný subjekt je plnění povinnosti dle § 5 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb. poměrně náročné; znamená určitou administrativní, resp. personální zátěž při zveřejňování, lze uvažovat i o zbytečném „zatěžování“ webu povinného subjektu informacemi, které ve svém celku mohou být i poměrně obsáhlé (problém působí i to, že stávající znění vůbec nestanoví „na jak dlouhou dobu mají být tyto informace zveřejněny“).


Ne, bohužel nepochopili vůbec nic. Bohužel jsou to stále myšlením bolševici.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama