V rámci přípravy na kampaň za Nejkrásnější zákon o povinném zveřejňování smluv, ale i na kandidaturu Žít Brno do komunálních voleb, jsem si opět podal své oblíbené stošestky (familiérní název pro zákon o svobodném přístupu k informacím), abych zjistil, jak se v Česku posunulo poskytování smluv.
Tentokrát jsem se zaměřil na firmy patřící pod samosprávy. Jsou to totiž de facto normální odbory magistrátu, které řeší vytápění ve městě, opravu komunikací či veřejnou dopravu, které byly z racionálních důvodů přeměny na formy obchodních společností, zejména kvůli samostatné hospodaření, aby netvořily část městského rozpočtu a o všem tedy nemuselo rozhodovat zastupitelstvo – bylo by to nepraktické. Stále to ale jsou nedílné součásti města, stejně jako odbory či příspěvkovky. Taky v jejich orgánech povětšinou trůní zastupitelé aktuálně vládnoucí koalice.
V Česku se ale stalo zvykem, že tyto společnosti se prohlásily za soukromé firmy, které nikomu nemusí poskytovat nic. Že je to protizákonné, si nemusíme vykládat, všechny soudy vždy řeknou, že jakákoliv městská firma musí informace občanům vydat. Sám jsem vyhrál nad jednou už zaniklou brněnskou městskou akciovkou už 4 soudy – očividně to ale nikoho nezajímá.
V právě ukončeném monitoringu poskytování smluv se objevila jedna skutečná perla. U nás v kraji máme firmu CL JUNIOR AUTO BOSKOVICE s.r.o., která se zabývá prodejem Citroënů. To by samo o sobě nebylo nic divného. Jenže tahle firma patří 100% Jihomoravskému kraji. Wau. Historie firmy je taková, že společnost byla založena v 90. letech střední automobilovou školou v Boskovicích, jež je zřizována krajem, a později přešla přímo pod kraj. To je ale vedlejší, v minulosti se děly i různé jiné podivné věci.
Firma mi na žádost o informace – chtěl jsem vidět smlouvy na nákup a prodej aut – odvětila, že sice je 100% vlastněná krajem, ale že je současně soukromá firma, která nikomu nemusí nic sdělovat. Wau.
Pokud to nevíte, ve volbách do zastupitelstva Jihomoravského kraje rozhodujete mimo jiné i o tom, za kolik si koupíte nový Citroën, nebo jestli třeba raději nebude kraj obchodovat s Mitsubishi.
Český stát a jeho samosprávy nepochopily, kde začínají a končí. Posláním samospráv je spravovat veřejný majetek a starat se o blahu svých občanů. Jejich náplní práce není podnikání, od toho tu máme soukromý sektor. Nevidím jediný důvod, proč má obec prodávat auta, letadla, zbraně nebo rohlíky. Nevolíme si naše zástupce proto, aby zakládali obecní firmy, které budou soupeřit s těmi soukromými. Možná lze z nostalgie pochopit, proč Strakonice vlastní pivovar Dudák, nebo proč kvůli ochranným známkám vlastní stát pivovar Budvar, ale prodávání aut je už úplný psycho.
Dokázal bych přivřít oko, pokud by tyto firmy neporušovaly zákon a neodmítali vydávat informace o své činnosti. Jestli se jednou účastním voleb do Kraje a ten kraj mimo jiné prodává auta, mám právo být jako volič informován o všem, co tato moje firma dělá. Pokud informace poskytovat nechce – a zodpovědnost za to nese volené zastupitelstvo, které firmu plně ovládá – tak nechť se jí kraj zbaví.
Pokud někdy budu do kraje kandidovat, moje hlavní heslo bude „ŠOK! Každý jedenáctý Citroën ZDARMA“.