Reklama
 
Blog | Matěj Hollan

Úvod do výrokové logiky na příkladu brněnské koaliční smlouvy podle Martina Andera

Před dvěma roky, když Zelení v Brně zrovna odsunovali nádraží, jsem seděl s Martinem Anderem a Janou Drápalovou, brněnskými radními, v brněnské knajpě La Bouchee, neb jsem měl potřebu si s nimi o tomto jejich názorovém přemetu popovídat. Tehdejší věcný argument Andera a Drápalové spočíval v ohánění se jakousi Rychlodráhou, která by projekt odsunu ještě o několik miliard prodražila, znamenala by překopání stávajícího projektu odsunu, tj. nemožnost dosáhnout na evropské dotace. Byla to jen dočasná potěmkinovská zástěrka sloužící k oblbování voličů i straníků.

Mně šlo ale o to, ujasnit si, jak se jejich koaliční snaha společnými silami odsunout nádraží slučuje s jejich koaliční smlouvou.

V ní (http://www.brno2006.cz/index.php?sekce=dokumenty&clanek=28) se totiž píše k nádraží toto:

Budeme dbát na to, aby projekt přestavby železničního uzlu získal maximální finanční podporu z evropských fondů i veřejných rozpočtů. Realizována může být jen taková varianta, u níž nezávislé seriózní posouzení prokáže výhodnost pro občany Brna i cestující a která bude mít prokazatelnou podporu veřejnosti.

Připadalo mi, že odsun nádraží (s potěmkinovskou rychlodráhou) nemá žádné „seriózní posouzení“, které by prokázalo „výhodnost pro občany Brna i cestující“ a tak nějak se mi nezdálo, že by odsun nádraží trpěl „prokazatelnou podporou veřejnosti“, respektive že to nemá o nic více, než dříve. Uvedené dvě věty koaliční smlouvy jsem vnímal jako celek. Druhá věta upřesňuje tu první a klade podmínky, pro jaké nádraží (s podporou a posouzením) se koalice zavazuje čerpat peníze a pro jaké nádraží se naopak zavazuje peníze neshánět – „realizována může být jen“.

Reklama

 

Na základě mých velice skromných znalostí výrokové logiky (su hudební vědec, absolvent Biskupského gymnázia, maturita Čj, Nj, Děj, Zem) jsem došel k výsledku, že smlouva by byla dodržena, pokud by platily obě věty – koalice by sháněla peníze a realisovala by se varianta, u níž nezávislé seriózní posouzení atd. A koaliční dohoda by dokonce platila i v případě, že by radní sháněli peníze, ve hře by byla jen odsunutá varianta, ale ta by se kvůli podmínkám uvedeným ve smlouvě nemohla realizovat. Pokud je ale porušena podmínka daná druhou větou a přesto se usiluje o její výstavbu, je koaliční smlouva porušena.

 

Mgr. Martin Ander, Ph. D., absolvent katedry aplikované matematiky Přírodovědecké fakulty MU v Brně, doktorské studium oboru Obecné otázky matematiky, však rozumí logice daleko lépe než já a vyvedl mě proto, spolu s Janou Drápalovou, bryskně z omylu:

Máme-li předmět koaliční smlouvy a máme-li v něm dvě věty:

  • 1.: „Budeme dbát na to, aby projekt přestavby železničního uzlu získal maximální finanční podporu z evropských fondů i veřejných rozpočtů.

  • 2.: „Realizována může být jen taková varianta, u níž nezávislé seriózní posouzení prokáže výhodnost pro občany Brna i cestující a která bude mít prokazatelnou podporu veřejnosti,

je třeba zkoumáním zjistit, která věta je první, neboť věta první je závazná. V našem případě je první větou věta: „Budeme dbát na to, aby projekt přestavby železničního uzlu získal maximální finanční podporu z evropských fondů i veřejných rozpočtů.“ Pokud není porušena tato první věta, je v rámci této vyšší výrokové logiky irelevantní, zdali je dodržována věta druhá, protože ta je až na druhém místě, tudíž můžeme zanedbat.

 

Vnitřní konzistentnost této logiky Martin Ander s Janou Drápalovou dále demonstrovali při akademické debatě na téma „Jak se pozná porušená koaliční smlouva“. Dle této vyšší logiky, není koaliční smlouva porušena tehdy, když je porušena, ale tehdy a jen tehdy, pokud nějaká koaliční strana řekne, že je porušena.

 

Zase jsem byl o něco chytřejší.