Reklama
 
Blog | Matěj Hollan

Jak jsme vyhráli nad Kalouskem a jeho automaty

Ve čtvrtek 11. dubna Ústavní soud rozhodl, že všechny obce v ČR mohou s okamžitou platností regulovat hazard. Cesta k tomuto přelomovému rozhodnutí, které znamená začátek konce českého hazardního ráje, byla dlouhá. Zde je pokus o stručnou rekapitulaci  i když je vlastně taky dlouhá. Množství lidí, které se do našich aktivit zapojilo, zde chybí, o tom třeba někdy příště.

Psal se rok 2009, když jsme se se Svaťou Bartíkem probudili a všimli si, že chodíme v Brně kolem samých heren. Něco jako Neo v Matrixu. Najednou pochopíte, že to, co se děje kolem vás, není normální. Nikde na světě není taková koncentrace heren a automatů jako u nás. A už vůbec nikde nejsou automaty, na kterých jde za noc prohrát cokoliv, povolovány všude, vedle škol, armády spásy, v budově policie.

V tu dobu se už tématu v Brně věnovala Jasna Flamiková v iniciativě Stop Hazardu. Všichni jsme tehdy byli v brněnské straně Zelených a protože Zelení byli tehdy v koalici a Jasna taky, podařilo se navrhnout a přijmout vyhlášku, která zakazovala povolování hazardu vedle kostelů, nemocnic, škol a podobně. Z dnešního pohledu drobnou epizodkou bylo, že ještě než vyhláška začala od 1. ledna 2010 platit, úřednice Městské části Brno – střed povolila mezi vánočními svátky desítky automatů, mnoho z nich ještě na Silvestra. Když jsme to zkoušeli napadat trestním oznámením, policie konstatovala, že nejde poznat, co je to škola, takže to úřednici vyviňuje. Tak určitě.

Nicméně to byla opravdu jenom epizodka, dnes už jsou klasické výherní hrací přístroje (VHP), které povoluje obec, v Brně – středu minulostí. Stalo se něco daleko horšího. Ministerstvo financí, řízené od roku 2007 Miroslavem Kalouskem, brněnskou vyhlášku ignorovalo a na místě, kde Brno automaty zakázalo, povolilo stovky svých videoloterních terminálů (VLT). Ministerstvo financí si vytvořilo na základě posudku bývalého děkana plzeňských práv, Zachariáše, jeden ze svých oblíbených „právních názorů“, že pro jejich terminály vyhlášky neplatí. Když pak v létě roku 2010 přijalo ministerstvo novou metodiku, kde černé na bílém deklarovalo, že už opravdu bude obecní vyhlášky dodržovat, načež jenom v Brně své vlastní sliby během půl roku porušilo více než 1000x a podněty našeho Brnění házelo do koše, bylo jasné, že přes brněnskou vyhlášku cesta nevede.

Pochopili jsme, že abychom všudypřítomný hazard z Brna dostali, musíme mířit výš.

Díl druhý: Občané proti hazardu a Martin Svoboda

Někdy na podzim roku 2011 mi došla z emailu stop.hazardu@centrum.cz pozvánka na křest knížky – Já, hráč. Tu napsal Martin S., byl to jeho osobní příběh. Na křtu četl úryvky z knihy Martin Svoboda, předseda Občanů proti hazardu. Tehdy ještě Martin, kterého jsem později poznal z blízka, chtěl zůstat skrytý, ale jak je patrné, Martin S. a Martin Svoboda je jedna a tatáž osoba. Martin prohrál v zaplivané herně na elektromechanické ruletě za dva roky 8 milionů, rozvrátilo mu to rodinu, matka ze žalu dostala recidivu rakoviny a zemřela a tak – prostě klasika. Od té doby, co jsem nahlédl i do této nejhlubší komnaty hazardu, se setkávám s takovými příběhy pořád. I Martin stál na Nuseláku.

Životní zkušenost, kterou s vypětím všech sil překonal, ho nakopla. Nechtěl, aby další tisíce lidí opakovaly jeho děsivou zkušenost. Kniha Já, hráč je fenomenální osobní zpovědí, při čtení knihy, kde není vymyšlená ani řádka, nelze nebrečet. Je to jak zápis z návštěvy pekla. A to jen proto, že Kalousek a jeho ministerstvo vědomě a záměrně, navzdory ústavě, zákonům a vyhláškám udělalo z České republiky hazardní peklo, na kterém vydělávají jen provozovatelé automatů.

Knihou to ale u Martina Svobody nekončilo, všechny právní a další aktivity děláme od toho podzimu 2011 společně.

Díl třetí: obce a jejich boj

Nechce se mi to teď dohledávat, ale buď v roce 2009 nebo 2010, zcela nezávisle na nás, se rozhodlo několik obcí, že si odmítají nechat nechat kálet na hlavu a že právní „názory“ ministerstva, podle nichž obce nemohou hazard regulovat, nebudou respektovat. První byl starosta severočeské Chrastavy, Canov, který navrhl a prosadil vyhlášku, že prostě regulují veškeré druhy hazardu. Nedlouho poté prosadil podobnou vyhlášku starosta Františkových Lázní, Ivo Mlátilík. V lázeňském městečku nejsou herny skutečně to, co by dotvářelo lázeňský kolorit ku spokojenosti návštěvníků i obyvatel. Na popud Ministerstva financí tyto vyhlášky napadlo u Ústavního soudu Ministerstvo vnitra, které je k tomu jako jediné ze zákona oprávněno.

Reklama

V červnu 2011 Ústavní soud rozhodl, že pravdu má Chrastava. A nejen že má pravdu od teď dál, ale že ji měla vždycky, že všechny obce v ČR mohly vždy regulovat veškeré druhy hazardu a Ministerstvo financí jejich ústavou zaručená práva celá léta porušovalo.

V září pak u soudu vyhrály nad státem i Františkovy Lázně, které si dovolily tu drzost, že neregulovaly hazard podle zákona loteriích, ale přímo podle zákona o obcích. Ústavní soud tehdy velmi natvrdo Ministerstvu financí a zákonodárcům zdůraznil, že žádný zákon nesmí toto ústavou zaručené právo odebrat.

Co je ale po Ústavním soudu, byť jsou jeho nálezy závazné, Ministerstvu financí a sněmovně. Již po prvním nálezu přijala sněmovna zákon, kde v přímém rozporu s rozhodnutím soudu obcím pravomoc regulovat hazard odňala! Od 1. ledna 2012 obce opět nesměly hazard regulovat.

V mezidobí od června 2011 do ledna 2012 tu sice byl prostor pro rušení tisíců povolení, například v našem Brně, Ministerstvo financí ale schválně hrálo mrtvého brouka, schválně nezahajovalo žádná správní řízení o odebrání povolení – na osobním jednání nám Kalousek a spol. vysvětlili, že to bylo z důvodů „procesní ekonomiky“ – a dobu, po kterou šel chvíli hazard regulovat, prozdržovalo až do ledna 2012, kdy už bylo kryto přechodným ustanovením zákona.

Když na vlastní oči vidíte, že stát řídí mafie, která nepokrytě kope za zájmy hazardu, uvědomíte si, že pokud chcete vyhrát, musíte udělat něco velkého.

Final Countdown

V novém zákoně sice stálo, že od roku 2015 obce budou moci teď už opravdu hazard regulovat, věřit tomu mohl ale jenom blázen. Však ona už sněmovna a Kalousek něco do té doby vymyslí. A hlavně jsou to tři nekonečně dlouhé roky. Bylo potřeba vzít jim vítr z plachet a co nejdřív a jednou pro vždy jim jejich pískoviště rozkopat: zrušit část zákona, která regulaci hazardu znemožňovala.

Nejlogičtější cesta byla zabarikádovaná. Pochopitelně ideální by bylo, pokud by protiústavní přechodné ustanovení znemožňující obcím regulovat hazard zrušil sám parlament. Dokonce ho k tomu vyzýval opakovaně i ombudsman, který mimochodem s Ministerstvem financí dlouhodobě vedl ostrý spor o výklad loterního zákona, posílal ministerstvu podrobné rozbory, co všechno porušuje, a Kalousek mu posílal smajlíky. Tudy to nešlo.

Jediná zbývající možnost byla, aby zákon napadly u Ústavního soudu obce. Soud je k tomu ostatně v jednom z nálezů sám vyzval, protože věděl, že zákonodárci chtějí jeho nález obejít. Oslovili jsme množství obcí a čtyři – Klatovy, Židlochovice, Frýdlant nad Ostravicí a České Velenice – se toho chytly. Ve spolupráci s našim právníkem Alešem Zieglerem (tehdy čerstvým absolventem plzeňských práv) sepsaly vyfutrovanou ústavní stížnost, která byla opřena o konkrétní porušování práva v jejich obci – ministerstvo jim výslovně odmítlo vyhovět při žádosti o zrušení automatů – a součástí byl i návrh na zrušení přechodného ustanovení.

A dál to už znáte. Ve čtvrtek 11. dubna Ústavní soud přechodné ustanovení zrušil. Všechny obce v ČR mohou s okamžitou platností klidně všechen hazard zakázat. Jupí.

Na okraj ještě tři mikropříběhy:

1. Ústavní soudci byli na parlament, který se jim vysmál do obličeje a přijal zákon v přímém rozporu se závazným rozhodnutím Ústavního soudců, opravdu naštvaní. Proto tomuto řízení přiřadili vysokou prioritu. Po formálních procedurách, kdy muselo prostor pro vyjádření dostat Ministerstvo financí, se v lednu 2013 řízení ze senátu Miroslava Výborného posunulo do pléna, jelikož pouze celý Ústavní soud smí rozhodovat o zákonech. Prakticky v nejbližším možném termínu, hned po vyřešení amnestie a velezrady, na to ústavní soudci sedli a řekli, že bílá je opravdu bílá, ať se už sněmovna nebo Kalouskovo ministerstvo snaží vidět ji jako černou sebevíc.

2. Ministerstvo financí je budova na Malé Straně. Ta budova povolení v rozporu se všemi právními předpisy nevydávala. Vydávali to konkrétní lidé a osobou, která je s největším porušováním zákona spjata bytostně, je Petr Vrzáň. Tento bývalý republikán, později ředitel jednoho z kasin Happy Day, byl na odbor Státního dozoru nad sázkovými hrami a loteriemi vytažen Vlastou Tlustý, když legendární vířivkový princ dělal v první Topolánkově vládě ministra financí. Za Kalouska pak Vrzáň rozjel kolotoč porušování zákona, které nemá obdoby. Po odchodu z ministerstva šel od ledna 2010 Vrzáň rovnou do vedení jedné z hazardních společností, SPELOS, kde od té doby hájí své někdejší počínání.

3. Ministerstvo financí si už v roce 2008 plně uvědomovalo, že jedná nezákonně a že povolovat terminály v rozporu se vyhláškami se nesmí. Na stole byla zpracována nová metodika, která by už před pěti lety dala počínaní ministerstva do souladu s Ústavou. Na poradě vedení však bylo tehdejšímu vedoucímu Státnímu dozoru, Vltavskému, vytčeno, že se nedostatečně vypořádal s rizikem arbitráží, metodika mu byla vrácena a Vltavský byl posléze odejit, když nechtěl Kalouskovi podepsat internetový hazard

Za své články o hazardu na blogu Respektu jsem byl nominován v rámci soutěže Novinářská cena 2012 na Česko-slovenskou cenu veřejnosti. Uznáte-li za vhodné, dejte mi svůj hlas: http://hlasovani.novinarskacena.cz/. Zatím su druhej.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama