Reklama
 
Blog | Matěj Hollan

„Něco jim napište.“ (Zákonem nezarmoutíš)

V poslední době se pohybuju ve dvou oblastech. Jako člen brněnské Občanské koalice Nádraží v centru mám co dočinění se stavebním zákonem. Jako člověk píšící o legislativě povolování a regulace hazardu pak se zákonem loterním. A docela dost hodně deprimující je pochopení toho, jak tento demokratický systém funguje. „Něco jim napište!“

Když bychom tu měli absolutistickou monarchii či totalitu (a nejlépe žádné svazující zákony k tomu), člověku by nezbývalo než jakákoliv rozhodnutí vrchnosti akceptovat a držet hubu a krok. Jelikož  máme demokracii, tj. vládu lidu, máme tu i zákony. Ty poskytují občanům určitá práva a vrchnosti dávají mantinely toho, co a jak může realisovat.

Chtít postavit dálnici středem CHKO je bezesporu zcela legitimní a demokratické. Chtít město plné heren s automaty je také nepochybně zcela legitimní a demokratické. Ale dít se to smí jen v souladu se zákonem. Je-li proto třebas zákon, jenž říká: „vedle školy nesmí být povolen hrací automat“, těžko můžeme v souladu s tímto zákonem povolit hrací automat těsně vedle školy. Či je-li v jiném zákoně napsáno: „občané mohou k různým stavbám podávat připomínky a námitky“ – a úřady jsou povinovány se každou připomínkou a námitkou zabývat a zjišťovat, jestli třeba náhodou není občan či občanské sdružení v právu a stavbu nelze povolit – není tím prapůvodně myšleno, že sice může každý napsat cokoliv chce, ale všechno to bude ignorováno a postaví se ta (nejhorší) varianta, kterou si byli páni usmyslili. Přitom všem všici tak nějak tušíme, že dodržování a vymahatelnost práva je tak nějak základním předpokladem k fungující demokracii.

 

Reklama

„Tudy povede dálnice,“ rozhodla vrchnost. A protože máme zákony, musí se k tomu vyjádřit třeba MŽP; dokonce i občané či občanská sdružení smějí. Už není důležité, co řeknou, protože „tudy povede dálnice,“ rozhodla vrchnost. Něco napíšou, něco se jim vodepíše.

D8, D11, R43, R52, R55, brněnský železniční uzel. „Ekoteroristé zablokovali stavbu dálnice.“ „Aktivisté prodražují dálnici.“ „Kvůli ekologistům se nemůže stavět.“ „Ekologové zabraňují možnostem čerpat evropské dotace.

Čím že to tyto podlé živly dělají?

Papírem! (Recyklovaným.)

Ekoteroristé papírem zablokovali stavbu dálnice!“, „Aktivisté papírem prodražují dálnici!“, „Kvůli papírům ekologistů se nemůže stavět!“, „Ekologové zabraňují papírem (recyklovaným) možnost čerpat evropské dotace!

A cože to ten papír tak mocná zbraň? No protože na něj „aktivisté“ napíší, že se domnívají, že úřady rozhodly protizákonně a soud řekne: „Ano, úřady rozhodly protizákonně.“

Pokud někdo podá připomínku, která se ukáže jako nepodložená, bude nést finanční důsledky za zpoždění stavby, praví se v programu jedné občansko demokratické strany. „Nepodložená“ připomínka – pokud pomineme, že nelze nijak definovat, kde teoretická „podloženost“ připomínky končí a kde začíná – tedy třeba námitka občana, že se mu nelíbí, že mu před oknem vyroste dálnice a on se zadusí výfukovými plyny – může „zdržet“ stavbu maximálně o pár měsíců, než úřad vydá územní rozhodnutí. To, co ony tolik potřebné a jedinečné dálnice „zdržuje“ roky, jsou hnusné, odporné a nedemokratické soudy, mající tu drzost o nezákonném jednání úřadu říci, že bylo nezákonné a tudíž rozhodnutí je neplatné. Fůůůůj, hnus, hanba!

 

Podle zákona nesmí být umístěn automat v budově, kde je lékárna, nebo ordinace lékaře. A ani v sousedství takové budovy. Dotěrný občan si dovolí upozornit (či na základě správního řádu podat podnět, jímž se někdo musí formálně zabývat), že úřad povolil automat vedle budovy, kde je lékárna. V příslušném zákoně ((o péči o zdraví lidu, z historického roku 1966) není přímo napsáno slovo „lékárna“, je tam pojem „zařízení zdravotní péče“. A že zdravotní péče realisuje se ve zdravotnických zařízení. A že zdravotnická zařízení jsou: něco, něco, něco, lékárny, něco, něco.

Poněvadž ale nemůžeme proboha připustit, by náš kamarád a milodárce přišel o povolení provozovat tuto bohulibou činnost, necháme někomu zpracovat odpověď, že v onom příslušném zákoně se praví, že lékárny nejsou zdravotnická zařízení. Nevadí, že je jasné, že lžeme, není důležité, že ministerstvo financí, pod které povolování hazardu spadá, tvrdí opak, důležité je „něco“ odepsat.

A buď to je jen odpověď politika (v tomto případě starostky Vsetína – KDU-ČSL, strana, která bojuje proti hazardu, ale to je shoda okolností, jde to napříč polit. spektrem), nebo to je závazné rozhodnutí úřadu.

 

To, co úřad napíše, může postrádat logiku, může to být popření fyzikálních zákonů, může vám 6 právníků z 5 potvrdit nesmyslnost rozhodnutí. Ale prostě platí.

Dokud nerozhodne soud – máte-li vůbec šanci se k soudu z pozice občana dostat – tak milé rozhodnutí (opřené o „právní názor“ úřadu) platí a „tudypovededálnice“ se staví a automaty se povolují vedle základních škol a korupce neexistuje a všechno je v nejlepším pořádku. Každý den, kdy se točí citrónky, se počítá.

 

Podle zákona č. 106 o svobodném přístupu k informacím Vás žádám o…“ „Máňo, zas něco chcou, něco jim prosimvás napište.“