Proroctví pravilo, že než sa naroďá sedmé pokoléní, přinde voda veliká, převeliká a v tej vodě že sa utopí všeckému všecko. Daléko na severu je ledové království, keré v jednu chvilu roztane a z něho všecká tá voda nateče. A prý sa táto kletba može zrušit jedině přijetím systematických opatření směřujících k radikálnímu omezení emisí skleníkových plynů, pomocí důsledných kontrol dodržovaných a vymáhaných.
„Čo to je totok zasejc za chujovinu?“, poudáli múdří a srovnali další vesnicu se zemí, by dobuli hnědého aj černého zlata. „Jaká voda? Voda je v mořu a moře je daleko a je ho dost a kam by to jako stúpalo. Viděl někerý z Vás stúpat oušn? Neviděl. Včil do práce, hybaj!“ I vytěžili, co sa dalo, a šecko to spálili ve velikých pecách a dyž teplota stúpala, radovali sa, bo zima je sviň.
Pohledem etnologa je nutno konstatovat, že to proroctví bylo opravdu hloupé:
-
Nikdo nemá věšteckou kouli, budoucnost neovlivníš, věřit šarlatánům je pošetilost a hřích a větru dešti se poručit nedá.
-
Proroctví lhalo, protože ledové království sice roztálo, ale zalilo jen beztak hloupé opice a domorodce někde v tramtárii.
-
Ty, co to nezalilo, tak přišli prosit o bydlení až do té daleké země, ale protože pro ně nebylo místo, tak byli silou zatlačeni zpět, ať se naučí používat žábry, brekeke.
-
Ta sucha, povodně a exotické nemoci, co přišly, s tím nemají absolutně žádnou souvislost.
-
Kdyby to hloupé proroctví nebylo hloupé, tak by s ním musel souhlasit nejchytřejší muž v zemi, což je vždycky prezident.
Z toho plyne poučení: Na pohádky nevěř, všecko se v dobré obrátí, věř sám sobě, zavři oči, zacpi si uši, vem si holínky a jdi svému štěstí v ústrety.
Dobrou noc.