Reklama
 
Blog | Matěj Hollan

Víte, že ústavní soudkyně Eliška Wagnerová kandiduje do Senátu? Už ano.

Je pár dnů do voleb, tedy nejlepší čas na předvolební agitku. Po dvouletém trvalém nadávání na politiky je šance dostat do Senátu pár lidí, kteří dokáží mezi kolegy prosadit či zarazit takové zákony, kvůli jejichž existenci či neexistenci nadáváme. Jednou takovou je i donedávna ústavní soudkyně, Eliška Wagnerová, která kandiduje v Brně.

 

Její rozvracešské vyjádření na adresu naší rozpočtově zodpovědné vlády si v březnu vyžádalo reakci premiéra Nečase, který v proslovu na Žofínském fóru uvedl, že „21. březen, což je den odchodu paní Wagnerové z Ústavního soudu, v kontextu tohoto výroku bude velkým svátkem české demokracie“. Tímto požehnáním se nemůže pochlubit žádný jiný kandidát a pro všechny fandy nadávání na „bezohlednou“ vládu to musí znamenat jasnou volbu. Kdo však asociálnost zas až tak neprožívá, pro toho jsou tu důvody ještě lepší.

Eliška Wagnerová (*1948) byla dlouholetou místopředsedkyní Ústavního soudu, který jako jedna z minima institucí funguje tak, jak má. Ještě předtím byla předsedkyní Nejvyššího soudu, který taky funguje. A ještě předtím čerpala zkušenosti v Kanadě – která taky funguje – takže má rozhled větší než od Řečkovic po Heršpice a hlas pro ni není jen hlasem pro Brno, jako u našeho milého končícího senátora Svobody. Wagnerová může garantovat, že její argumenty pro podporu určitého zákona, či naopak pro jeho odmítnutí, budou relevantní. Umí potřebnost zákonů dokonce zasazovat do širšího kontextu budování právního státu, což by ideálně měl zvládat každý senátor, ale jak jste si asi všimli, nezvládá.

Wagnerová v kampani vyzdvihuje témata, která osobně považuju za stěžejní a která jsou současně z pozice senátorky řešitelná. Je to kupříkladu přijetí kvalitního zákona o státní službě, resp. o úřednících, který státní správa nutně potřebuje. Dnes jsou úředníci lehce ovlivnitelní politiky, na úřadech pracují bez potřebných znalostí, takže si je platíme zbytečně, proces jejich přijímání je neprůhledný, stejně jako způsob jejich odměňování. Naše protikorupční vláda v současné době připravila zákon, který zcela v rozporu s jejím programovým prohlášením situace ve státní správě ještě zhoršuje.

Z její práce ústavní soudkyně je tu například nález 77/06, kterým byl zrušen přílepek poslance Michala Doktora týkající se zcela jiné věci, než byl původní návrh novely zákona o zrušení Fondu národního majetku České republiky: „Požadavek předvídatelnosti zákona jako součást principu právního státu přestává být naplňován v okamžiku, kdy novelizace zákona je součástí jiného zákona ve formálním smyslu, jehož obsah s novelizovaným zákonem nijak nesouvisí. (…) Právo se tak stává pro své adresáty zcela nepředvídatelné.

A nebo nález 24/10, kterým se zrušilo orwellovské ustanovení, že mobilní operátoři o nás musí shromažďovat veškerá data komu a odkud voláme a na požádání je vydat: „Navrhovateli napadená právní úprava dle názoru Ústavního soudu rovněž zcela nedostatečně, příp. vůbec nestanovuje jasná a detailní pravidla obsahující minimální požadavky na zabezpečení uchovávaných údajů, zejména v podobě zamezení přístupu třetích osob, stanovení procedury vedoucí k ochraně celistvosti a důvěrnosti údajů a procedury jejich ničení.

Reklama

Její myšlení dobře ilustrují disentující (menšinová) stanoviska k rozhodnutím Ústavního soudu, s nimiž jako soudkyně nesouhlasila. Například tehdy, když Ústavní soud nezrušil pražské volby pro účelové rozdělení Prahy na sedm volebních obvodů, což vedlo k faktickému vyšachování malých stran: „Jinými slovy – toto zákonné ustanovení umožňuje měnit pravidla politické soutěže během hry, což samozřejmě vždy nahrává těm, kdo pro takovou změnu hlasují, resp. ji navrhli, a tudíž se na ni měli i možnost dopředu připravit. Naopak poškozuje ty, kteří (…) byli postaveni do role objektu, s nímž bylo manipulováno, a to bez ohledu na jejich zájmy v době, kdy nebylo reálně zvládnutelné volební přípravu uzpůsobit nově konstituovaným a vlastně naoktrojovaným poměrům.

Nejdůležitější je však pro mne jak známo hazard. Proto vězte, že v minulém roce Eliška Wagnerová spolu s ostatními soudci 3x konstatovala, že obce mohou na svém území regulovat hazardní automaty, i když Kalouskovo ministerstvo vždy tvrdilo opak. Argumentace Ústavního soudu je přímočará a dokazuje, že Ministerstvo financí postupovalo dlouhodobě protiústavně. Jelikož nálezy ústavního soudu byly v loňském roce parlamentem ignorovány a právo obcím regulovat hazard bylo až do roku 2015 odebráno, předpokládám, že v případě úspěchu ve volbách se Wagnerová spolu s dalšími senátory zasadí o zrušení ustanovení, které v rozporu s ústavou právo obcím odebralo.

Chcete-li se s seznámit osobně, nastupte ve středu do volební tramvaje na vyvrcholení, nebo se s ní potkejte jindy jinde a nebo mi prostě věřte a pokud jste z Brna a v pátek nebo sobotu nejedete zrovna na chalupu, dejte Elišce Wagnerové svůj hlas. A nepřestávejte nadávat.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama