Úplně nejkrásnějším zákonem je ten o povinném zveřejňování smluv. Jeho princip je jednoduchý jak Schejbalova facka. Smlouva, která nebude zveřejněna, neplatí. Nikdo by si propříště nelajzl uzavírat zhovadilosti, jako když pražský dopravní podnik udělal smlouvu, v níž se zavázal platit nějaké firmě za to, že bude v metru provozovat reklamní tabule.
Zákon se řeší už dva roky a vymezují se proti němu hráči od ČEZu, kde to lze pochopit, neboť firma podniká na tvrdě konkurenčním evropském trhu, po Svaz měst a obcí, který už hájí jen ryze korupční a netransparentní praktiky svých starostů.
Ukaž smlouvy!
Vzhledem k tomu, že se přístupu k informacím dlouhodobě věnuju a sám hodlám kandidovat do zastupitelstva města Brna, přijde mi přístup Svazu měst a obcí úplně obludný. Chápu, že nemá smysl zveřejňovat smlouvy s klienty azylových domů a pár dalších typů smluv. U těch jednoznačně převyšuje ochrana osobních údajů v celém rozsahu. Jakékoliv smlouvy typu pronájem pozemků, prodej, nákup, právní a poradenské posudky, stavební a jiné zakázky musí ale veřejné kontrole podléhat. A to včetně všech příspěvkovek a akciovek, které pod město spadají.
Jako budoucí politik si nedovedu představit, jak bych před voliči obhájil, že jen já jsem ten übermensch, který může vidět do fungování městské dopravního podniku nebo vodáren, ale oni, plebs, mají smůlu a musí nám, vyvoleným politikům, věřit, že cena jízdného či vodného je nastavena adekvátně. Je to přece jejich dopravní podnik, jejich vodárny, politikové jsou jen, byť skrze formu obchodní společnosti, správci tohoto jejich veřejného majetku. Navíc přes městské firmy tečou podobně velké peníze, jako přes ten městský – v Brně je to kolem 11 miliard ročně.
Různí starostové argumentují naprostými pitomostmi, jakože nejsou schopni ovládat datové schránky, nebo že jim to způsobí nepředstavitelné množství práce. Zveřejnění smlouvy trvá pár minut, její psaní a schvalování hodiny či dny. Ale určitě budeme věřit tomu, že se úřad zahltí kvůli pár minutám na jedné smlouvě navíc. Když odfiltrujeme tyto bláboly, které svědčí leda o tom, že mnozí starostové nejsou elementárně kompetentní k výkonu funkce, uzříme nadřazené uvažování politiků, kteří považují své voliče za obtížný hmyz, jemuž nemá být nic po tom, co starosta dělá.
Namísto chápání politiky jako služby veřejnosti, kdy politik i úředník má povinnost neustále se veřejnost zpovídat ze svého jednání, tu vzniklo pojetí byznyspolitiky, kdy volby slouží pouze jako jednosměrný výtah k moci, bez odpovědnosti voličům.
Zítra k registru smluv opět zasedá sněmovní Výbor pro veřejnou správu, uvidíme, s čím se starostové vytasí tentokrát. Doporučuju proces přijímání tohoto zákona sledovat, protože mnozí poslanci budou na podzim obhajovat svůj zastupitelský mandát ve vaší obci – postoj k tomuto zákonu může být dobrým vodítkem pro rozhodování u volební urny.