Bylo nebylo, bylo jedno opuštěné brownfields. Rozkládalo se mezi hlavním nádražím a místem, kam se brněnští politikové po vzoru Sysifa snaží již 80 let přesunout nádraží. Zatím nepohli ani o píď. Většina tohoto brownfileds patří městu Brnu, které ho vložilo do správy své akciovce, Jižnímu centru Brnu, a. s. Přestože tato společnost podléhá v plné šíři povinnosti poskytovat informace dle legendami opředeného zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informací, akciovka tvrdí, že nikomu nic říkat nemusí. To je však úplně jiná a radostnější pohádka, která jistojistě dopadne dobře, protože zlá akciovka vedená proradnými zastupiteli města Brna u soudu prohraje a všechna svá rádoby obchodní tajemství bude muset vydat.
Naše dnešní pohádka se krčí v samém koutě Jižního centra, v lužním lese. Totiž lese. Dnes je tam jen odstavné parkoviště pro autobusy. Les tam má teprve vyrůst. A to né les ledajaký. Les přímo lužní. A ani ne jen tak obyčejný lužní. Modernisovaný a vytuningovaný tak, až z něj nezbyl ani jeden strom, nýbrž jen ošklivá shoppingová krabice, která se do daného území nehodí urbanisticky, funkčně, ani nijak jinak. Má být ze všech brněnských krabic krabice největší. Lužní les, Aupark („Au“ je „luh“ německy), v této své zdegenerované formě bude působit jako černá díra a vtáhne do sebe zbytek obchodů, které se navzdory ostatním podobným krabicím dokázaly v centru města prozatím udržet.
Ako sa do lesa volá
Aupark je starý známý našich bratrů Slováku. Velkou paseku jim nadělal zejména v Trenčíne, Žilině a Košicích. Společnost HB Reavis tam používala pro vznik svých domečků oblíbené postupy, jako je ignorování názorů veřejnosti, ignorování rozhodnutí soudu, pohrdání územním plánem, ničení památek, prostě jako v každé správné pohádce.
Dalo by se celkem oprávněně namítnout, že investor může prosazovat, co chce. Zda mu to projde, je věc politiků a úřadů. Nuže naši milí Dr. Voštěpové k tomu přistupují tak, že podobu Jižního centra s občany nikdy neprojednali, jenom jeden Dr. Voštěp namaloval nějaké uliční čáry, druzí Dr. Voštěpové mu to odmávali a třetí Dr. Voštěpové prodali investorům různé díly městských pozemků. O konkrétním Auparku se nevedla nikdy žádná diskuze, pochybuji, že o tom, co kde a proč to má být, tuší víc než 5 % obyvatel Brna.
O to pikantněji působí, když primátor Onderka prezentuje Aupark – který není ani v souladu s územním plánem – v investorově propagačním materiálu jako hotovou věc: „Jsem přesvědčen, že Aupark Brno vyplní další z bílých míst na mapě tohoto nového města a bude významným přínosem ke kvalitnímu rozvoji Jižního centra. “
Když je o něčem „přesvědčen“ pan primátor, proč vlastně zkoumat dál, jestli splňuje investor podmínky dané územním plánem, jestli se do lokality jeho záměr hodí urbanisticky a funkčně, a jestli ho vůbec obyvatelé města chtějí. Primátor je přeci demokraticky zvoleným reprezentantem společné vůle nás všech 😀
Leč vše nejde ani otočením kouzelného Onderkova prstenu, v pohádkách číhá plno zlých zákonů a ještě zlejších právníků, kteří vyžadují jejich dodržování, neřkuli urbanistů, architektů, dopraváků a „normálních občanů“, kteří vznášejí věcné argumenty, proč v Brně nepotřebujeme nevímužkolikátý hypermarket.
Do 29. června bylo možné pomocí tohoto formuláře zaslat připomínky k aktuálně projednávané územní studii.
Když se kácí les, létají třísky
Na začátku pohádky bylo slibováno hlubší zanoření do lužního lesa, zatím stojíme ve vodě tak po kotníky. Máte-li odvahu, postupte dále, bude to, přiznávám, právně trochu krkolomná cesta a ze strany úřadu dost na vodě:
Aupark dost pravděpodobně překračuje limity dané územním plánem. Územní plán umožňuje v jednom políčku označeném jako „smíšené plochy obchodu a služeb, SO“ postavit nejvíce 3000 m2 obchodních ploch. I to už je dost. Takzvaně „podmíněně přípustně“ umožňuje však dokonce až 10 000 m2. Aupark chce být opravdu velký hypermarket, takže se snaží stavět za hranicí maximální přípustnosti.
Pro to, aby se mohlo o stavbě vůbec uvažovat, je nutné dané území v případě Brna prověřit pomocí územní studie. Je jasné, že investor bude mít zájem, aby územní studie dopadla pro něj ideálně. Logicky ji proto nemůže udělat on sám. Ze zákona je jediným možným pořizovatelem studie obec. Ta, alespoň formálně, zajišťuje její objektivitu. „Pořízení“ vypadá tak, že pořizovatel – obec – řekne, co a jak chce prověřit, a vybere zpracovatele (architekta/firmu), který má na dělání podobných studií autorizaci.
Tolik teorie obecná, nyní praxe brněnská:
V Brně se za územní studii prohlásí cokoliv, co investor, v zastoupení generálního projektanta, Arch.Designu, donese na Odbor územního plánování a rozvoje, OUPR. OUPR to „vezme za své“ a předloží k „veřejnému projednání“. Přitom, aby dokázal, že je opravdu pohádkově nekompetentní, tvrdí, že v Brně se jede podle neplatného stavebního zákona: „Obecně závaznou vyhlášku je tedy třeba vykládat v souladu s právními předpisy platnými v době jejího vyhlášení; stavební zákon č. 183/2006 Sb. účinný od 1. 1. 2007 nelze na tuto vyhlášku vztahovat.“ Tuto časoprávní smyčku vám připraví přímo vedoucí OUPR, Kateřina Leopoldová, která je – chvíle napětí – právničkou. (Takže až se Vám nebude v obci líbit nějaký nový zákon, tak prostě přijměte vyhlášku podle toho starého a nový zákon ignorujte.)
Tento postup napadnete u nadřízeného orgánu, v tomto případě Krajského úřadu Jihomoravského kraje, kterému nezbývá nic jiného, než postup OUPR a s tím i celou územní studii zrušit.
Právnička Leopoldová se dovzdělá ve stavebním zákonu, v souladu s ním vytvoří zadání územní studie a udělá poptávkové řízení. Ale hned nastane další „malér“. Ač OUPR ví, že generálním projektantem, který má pochopitelný zájem, aby jeho klient, HB Reavis, investor AUPARKu, mohl svůj příbytek stavět, je firma Arch.Design (v Brně známá mj. snahou zničit poslední zachovalé historické náměstí, Zelný trh stavbou soukromých parkovacích garáží), právě tuto firmu – jako jednu ze tří – osloví. A jelikož firma Arch.Design opravdu hodně potřebuje zakázku získat, nabídne o více než 50 % levnější cenu oproti předpokládané ceně zakázky, jež činila 200.000 Kč. Poptávkové řízení „vyhraje“ a může začít poctivě pracovat.
Zvu, ale platíš
Zde jsme zakopli o další bludný balvan. Územní studie může být pořízena ze dvou pohnutek: za a) pokud obec potřebuje prověřit nějaké území sama, nebo, za b) pokud potřebuje území prověřit investor. V tom druhém případě mu obec může dát celé pořízení studie k úhradě. Potřebuje ji přece on, ne obec. Asi byste řekli, že v tomto našem případě se jedná o variantu b). Chyba lávky! Zapomněli jste, že se stále pohybujeme v pohádce! Brno se z nějakého důvodu rozhodlo, že studii – kterou nepotřebuje – pořídí samo a samo a rádo ji našimi penězi zaplatí.
Dochází ke kouzelné situaci, kdy je tatáž firma v pondělí, středu a pátek placena investorem Auparku, a v úterý, čtvrtek a sobotu pracuje pro město, tedy nás, a zjišťuje, jak to, co její klient potřebuje, okecat v oné studii. V neděli se nepracuje, protože jsme křesťani a chodíme se zpovídat do kostela ze svých hříchů.
Jednoho krásného dne je studie konečně odevzdána (textová část, celá studie vč. grafické části). Problémy bagatelizuje a celý záměr představuje v nejlepším možném světle. Klame prvořadě v tom, když udává, že v obchodním centru bude „jen“ 14.000 m2 obchodů, z celkových 50.000 m2. Až 45 % plochy tvoří formálně sklady, což by bylo ale velmi neekonomické – investor ve svém propagačním materiálu sám udává, že pronajímat bude přes 31 tisíc m2. Ve skutečnosti zde bude obchodů daleko víc.
Ve studii se také třeba píše, že když vedle Zvonařky vznikne nákupní centrum, tak to uspokojí poptávku lidí v centru města, kde je obchodů nedostatek. Studie se snaží, asi čtenáři neznalému Brna, nabulíkovat, že brownfields vedle Zvonařky patří do historického centra. Tím, že v poli vznikne hypermarket, kde bude i nějaká ta sámoška s gáblem, podle Arch.Designu: „Dostupnost potravinového sortimentu může napomoci k utlumení depopulačních tendencí, které postihují jádrové město, a posílení návštěvnosti budoucího rozšířeného městského centra především imobilními zákazníky. “
Hamlet bez Hamleta
A protože na OUPRu mají vskutku excelentní znalce stavebního zákona, dopustili se další, tentokrát nejzásadnější „chyby“. Ač se ve veřejné vyhlášce na úřední desce píše, že je nutné územní studii „veřejně projednat“, žádné veřejné projednání se nekoná. Pouze se člověk může přijít do 29. června někam na územní studii podívat a zaslat poštou na OUPR „případné připomínky“. Veřejné projednání je však ve stavebním zákoně definováno jednoznačně, vč. toho, jaký je účel tohoto projednávání – vysvětlení zpracovatelem studie, debata nad návrhem a předkládání připomínek. V prvé řadě se musí veřejné projednávání konat, což se s nekonáním veřejného projednávání jaksi vylučuje.
Slovy klasika: Jestli jste doufali, že se Leopoldová se napravila a přestala obcházet zákon, že zpracovatele tlačila v žaludku i ve svědomí ohnutá studie, že Onderka dostal rozum, důstojný úřad že našel důstojnost, že Brno si odhlasovalo změnu územního plánu, která by jej ještě více nezničila, to jste si raději měli přečíst nějakou pohádku, a ne tuto pravdivou příhodu.
