Byl jsem nedávno v Bruselu na konferenci o dopravě a klimatu (v evropském parlametu) a měl jsem možnost bavit se s několika europoslanci a zejména úředníky z DG Environment, DG Regio a DG Transport & Energy, tedy z úředníky z evropského ministerstva (generálního ředitelství) životního prostředí, ministerstva pro regionální politiku a ministerstva dopravy a energetiky. Potvrdili mi moji domněnku, že v ČR nenastal od komunismu žádný posun ohledně územního plánování a dopravní politiky – politici si nakreslí územní plán, dálnici, odsun nádraží ad., odmítají o tom vézt jakoukoliv diskuzi a chtějí svou variantu za každou cenu realizovat. A nemají pocit, že je na tom něco špatně, jednoduše vůbec nejsou s to pochopit, že nějaká občanská iniciativa může přijít s nějakým variantním či nulovým řešením a že by se tím měli reálně zaobírat. Naši politici předpokládají, že pošlou do Bruselu žádost o x miliard a z Evropy peníze přitečou.
Evropští úředníci se nad postupem našeho ministerstva dopravy prý docela dobře baví. Říkali nám, že naši čeští úředníci a politici neumí pochopit a naučit se, že pokud existuje k nějakému projektu varianta, musí se vzít do hry a posoudit. Takže z Česka dojde žádost o peníze na nějakou dopravní stavbu, bez uvedení toho, že má různé varianty či velký odpor veřejnosti. Současně jim dojde od nás – ekoteroristů – informace, že tu jiná varianta je. Evropská komise řekne, že aby mohla poslat do Česka kýžené miliardy, potřebuje mít srovnávací analýzu obou projektů. Česká strana ji velmi neochotně vyhotoví („ztráta času a peněz“), pošle ji zpátky evropským úředníkům, kteří s údivem zjistí, že varianta „ekoteroristů“ je sice levnější, zato však k životnímu prostředí ohleduplnější. Nicméně náš stát žádá peníze stále na tu „svoji“ variantu. Onu srovnávací studii pošle do Bruselu jako povinnou přílohu, předpokládá, že tam to funguje stejně jako u nás, že nějaká úřednice dostane nějaké lejstra, strčí je do šanonu, odfajfkuje kolonku a přiklepne dotaci. Tůdle.
Na Evropskou komisi plynou stovky a stovky žádostí o peníze, tamějším úředníkům nedělá opravdu sebemenší problém peníze na pochybné projekty posílat, menších bezproblémových staveb je všude dost.
Podobně vtipné kolečko bude stát za chvíli roztáčet s odsunem nádraží v Brně. Pokud se brněnským úřadům vůbec někdy podaří vydat územní rozhodnutí, pošlou ihned žádost do Bruselu o peníze. Pokud soud nezruší územní rozhodnutí hned, ale třeba až za rok a půl, tak se tím v Evropě budou zabývat. Z Česka to tam půjde jako projekt bez variant. V Bruselu se ale „dozví“, že to varianty má, budou chtít proto srovnání. Pošle se jim přeložený výtah z Multikriteriální analýzy, popřípadě z dalších studií, které potvrzují, že odsun nádraží je horší variantou než zachování nádraží v centru. K tomu budou v Evropě informováni o referendu z roku 2004, kde voliči jednoznačně řekli, že odsun nádraží nechtějí. (A v Bruselu se skutečně nikdo nebude zabývat našim tehdejším absurdním 50% kvórem pro závaznost referenda, naopak je pobaví informace o tom, že radnice tehdy vyzývala k neúčasti v referendum, aby náhodou platné nebylo…) Přesto bude stát žádat peníze na odsun. Ty nikdy nepřijdou, pročež my budeme opět titulování ekoteroristickou sebrankou a podobnou havětí.
U nás doma je to však o poznání horší. Dnes neexistuje způsob, jak z pozice občanů, občanských sdružení, NNO dostat neoficiální variantu na roveň té oficiální. Může existovat milión studií, že ta „ekoteroristická“ varianta je levnější, přínosnější pro cestující, ohleduplnější k životnímu prostředí, ale holt sorry, řídíme to tady My, politici, úředníci a investoři, s vámi, extremistickým póvlem se nebudeme bavit, protože proč. Demokraticky jsme si schválili Politiku územního rozvoje, Zásady územního rozvoje, Územní plán, Změnu územního plánu, dokázali jsme získat územní rozhodnutí, dokonce jsem udělali EIAu (jejíž výsledek je irelevantní), všechny úřady nám daly razítka, tak co otravujete?!?
Jak se dělá územní rozhodnutí nebo územní plán? Politici a investoři navrhnou, jak bude územní plán vypadat, kudy povede dálnice, kde bude nádraží. Vyvěsí to na úřední desku, máte několik dnů/týdnů na podávání připomínek. Poslední den možnosti podávat připomínky – typicky v úterý dopoledne v menší místnosti – se koná „veřejné projednávání“, kde úřad nebo investor představí, jak je jejich návrh skvělý, přínosný, teplý a hebký. Na úrovni městské části se všechny připomínky zamítnou, námitky (vyšší stupeň připomínek…) se zamítnou s odůvodněním, projekt zůstává nezměněn. Stavební úřad celého města to pak potvrdí, územní rozhodnutí je na světě. S územním plánem totožně, politici vědí předem, jak bude plán vypadat, můžete podat sedm tisíc miliard připomínek, je to úplně jedno.
Vy to následně zažalujete u soudu, který často v rozmezí roku až nekonečna řekne, že úřad nebo politikové porušili všechny procesní (technické) věci, co šly porušit, a územní plán nebo rozhodnutí zruší. A začne to celé znovu. Ne že by se někdo zabýval variantami, SAMOZŘEJMĚ je jediná správná varianta ta oficiální. Po nějaké době je opět rozhodnuto/schváleno totéž, jen občas se úřady/politici dopustí o něco menších procesních provinění, takže si nejste jisti, že soud tentokrát rozhodne ve váš prospěch.
Předchozí odstavec lze však úspěšně přeskočit, po vydání územního rozhodnutí vám může zítra ráno tzv. „autorizovaný inspektor“ vydat stavební povolení (obejde se tedy celý „byrokratický“ proces) a vy můžete začít stavět. Popřípadě vám to stavebko vydá úřad a vy můžete začít stavět. Řečnická otázka: Pokud máte stavební povolení, které je vydáváno na základně územního rozhodnutí, co se stane, když se zruší pro protizákonnost územní rozhodnutí? Nic. Jak jednou stavební povolení máte, tak ho prostě máte. Ani nevím, zda je to tak možné podle zákona, ale takto to funguje. Staví se stavby bez územního rozhodnutí, někdy se získává územko znova, někdy ani to ne – proč taky, že – žádný soudce si před bagr stoupnout nepude, prostě jak už stavíte tak už dostavíte.
Jedná-li se o stavby, které mají zajištěné financování z neevropských prostředků, není v lidské moci jejich realizaci zabránit. Nezvládnete to ani referendem, možná v malé obci, ale celorepublikové referendum zdola vyvolatelné není, krajské teď zrovna vzniká, nýbrž pouze s doporučujícím hlasem, když vyvoláte městské referendum, tak vám to dají na jiný termín než jsou volby a budou vyzývat lidi k neúčasti. Sice už není potřeba dostat k urnám 50 % voličů, ale jen 35 %, stejně však nemáte takřka žádnou šanci, že tam tolik voličů dojde. Nechodí ani k senátním, evropským či krajským volbám, které se týkají všech, věc řešená referendem se týká zpravidla jen nějaké skupiny lidí. Volby navíc trvají dva dny, referendum jen jeden (8 – 16 v sobotu…).
I místní referendum je vám na starou belu, zrovna teďka vznikají krajské územní plány, které z pozice veřejnosti nejde ovlivňovat vůbec nijak. Tyto tzv. Zásady územního rozvoje budou jistěže nevariantní, všechny „kontroverzní“ dálnice, železniční uzly, stavby tam budou jen v té jedné oficiální variantě. A jak tady tyto zásady územního rozvoje krajské zastupitelstvo odhlasuje, územní plány obcí se tomu MUSÍ přizpůsobit. A to i když celá jedna stavba leží jen na území jednoho města a tudíž vlastně jeho konkrétní provedení nemusí kraj zajímat. Jediná obrana je celý proces pořizování Zásad územního rozvoje žalovat u soudu a čekat…
Je iluzorní domnívat se, že s tím něco můžou udělat volby. Od statutárních (okresních?) měst výš bude vždycky mít většinu ODSČSSDKSČM, voliči nakonec budou bláhově volit „pravici“ nebo „levici“. (Může za to mimo jiné neexistence finančního stropu pro kampaně – pokud dá nějaká strana na kampaň stokrát víc peněz než strana s menšími finančními možnosti, logicky vyhraje, i když by neměla třeba vůbec žádný program, tvrdit dnes něco o volné soutěži programů a politických vizí je prachsprostá lež.) A tato zavedená pravice/levice bude realizovat zase opět tvrdošíjně jen ty své varianty a za naše peníze je bude jako senzační a jediné možné propagovat na billboardech, radničních plátcích, webu…
O tom, že v těch „oficiálních“ variantách je ukryto fantastické množství peněz přes různé pozemky, že se schválně staví draho atd. je zbytečné psát, dokázat to nejde, tak co.
Takže dá se z pozice občanské společnosti něco dělat? Je nějaký mechanismus, jak přesvědčit politiky a úředníky, aby brali vážně varianty, námitky, připomínky…? Či dokonce aby se zamýšleli nad potřebnosti všude dálnice atp. stavět (nemá smysl se teď pouštět do výkladu o důležitosti jakési přírody a o nutnosti debatovat, jestli prostě někde potřebujeme být o pár minut rychleji a zničit kvůli tomu nenávratně kus často opravdu nenahraditelné přírody…)?
Mám-li si sám odpověď, tak šanci pro nastolení důstojného věcného dialogu vidím jen v tom, že se nám bude dlouhodobě dařit blokovat stavby všemožných kontroverzních projektů. Nebude to vůbec snadné, často ani veřejností dobře vnímané, protože nám bude dávána neustále nálepka paralyzátorů „rozvoje“. A ani nás to dokonce nebude mnohdy nikterak bavit. Ale třeba si časem široká veřejnost uvědomí, že kromě ochrany svých „žabiček“ bojujeme za lepší dopravní řešení, lepší podmínky pro rozvoj území, lepší podmínky pro život. A zejména za to, aby v této oblasti nevládl krystalicky čistý komunismus, ale abychom my všichni měli reálnou možnost ovlivňovat podobu svého okolí – k lepšímu.