Prozatím se nezdá, že by strany měly jiné téma než zákony Rekonstrukce státu. Hned na aktuální ustavující schůzi budou načteny tři – nejkrásnější zákon o zveřejňování smluv, zákon o rozšíření pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu a zprůhlednění legislativního procesu. Pro všechny tyto zákony se Rekonstrukci státu „upsalo“ před volbami kolem 150 poslanců. Zda se všichni poslanci podepíší přímo jako spolupředkladatelé zákonů, uvidíme záhy, minimálně několik desítek spolupředkladatelů však bude mít každý ze zákonů.
Může se jevit, že přijetí v podstatě nekonfliktního zákona, který nikomu nezvyšuje daně, je brnkačka. Vůbec. Vydávání zákonů, které reálně omezí korupci, leze z parlamentu jak z chlupatý deky. V novodobé historii Česka se právě moc takových neskví, briliantem mezi nimi je zákon o svobodném přístupu k informacím z roku 1999, jehož cesta k přijetí byla také trnitá. A nutno uznat, že náš zákon o přístupu k informacím je jedním z nejlepších na světě. Aspoň v teoretické rovině. V praktické je to horší, protože stát postupem času vypracoval důmyslný obstrukční val. Dostat se v praxi ke smlouvě uzavřené pražským dopravním podnikem je úkol jak stvořený pro agenta 007.
Dnes stojí sněmovna před podobně přelomovým zákonem. Jedná se o nejkrásnější zákon o zveřejňování smluv. Zákon je jednoduše geniální v tom, že smlouva, která není zveřejněna v centrálním úložišti smluv, neplatí a zdarec. S tím se jen těžko polemizuje, takže to v reálu přinutí samosprávy, státní správu i státní a obecní firmy či příspěvkovky, aby přestaly hrát hry na schovávanou a smlouvy ukázaly. Podle situace před volbami by to mělo papírově dopadnout bezvadně. Praxe bude asi malinko komplikovanější, kdy ji nastíním, tak:
1. Svaz měst a obcí bude tvrdit, že zveřejňování smluv zahltí obce administrativou a ony se sesypou. Co na tom, že Liberecký kraj už všechny smlouvy zveřejňuje a ukázal, že vyvěšování smluv na internet zabere, chvilka napětí, jednu DESETITISÍCINU času, který se na krajském úřadě odpracuje. Náklady na zveřejňování smluv se tak klidně dají do účetnictví schovat pod položku „rychlovarná konvice“. Přesto se můžeme těšit na nářky obcí, jak je to administrativě zničí.
2. Nejen administrativou zničena je obec, ale hlavně je to zveřejňování strašně drahé! Ročně uzavřeme 4.000 smluv, to znamená tolik a tolik pracovních dní a tedy úvazku… Skutečnost je taková, že povinnost zveřejnit smlouvu lze bez problémů přenést na druhou smluvní stranu. Když někdo vyhraje zakázku a bude chtít, aby smlouva byla účinná a on na základě ní obdržel peníze, určitě mu nebude dělat žádný problém, když stráví 2 minuty tím, jak nahrává smlouvu na web.
3. Někdo přijde jako posledně s nápadem, že zákon je úplně super, akorát by změnil maličkost, že smlouva nemusí být vyvěšena, aby platila, že úplně stačí, když se za nezveřejnění dá nějaká sankce. Třeba zákaz desertů pro úřednici, která smlouvu „zapomněla“ zveřejnit. S touto „drobnou úpravou“, která by celý smysl zákona poslala k ledu, v minulém volebním období zcela vážně operovala ČSSD a ODS. Nyní, když se z obou těchto stran podepsalo pod zákon před volbami hned několik desítek poslanců, se snad podobným trapasům vyhneme – ale že to nějaký jednotlivec bude vážně navrhovat a bude se o tom vážně diskutovat, na to lze vzít jed.
Něco podobného jde očekávat i při přijímání zákona o rozšíření pravomocí NKÚ na obce a státní firmy. Protože sice jsou všichni pro kvalitní systém kontroly, jen by bylo lepší, když by NKÚ přece jen nemohl kontrolovat obce a státní firmy.
Zábavy nás čeká habaděj, ale zatím věřme, že to nebude takový porod jako v předchozím volebním období. Určitě si každý ze zákonů zaslouží kvalifikovanou debatu, současné návrhy nemusí být bezchybné, totální transparentnost bez hranic může mít svá rizika, ale základní kontury a smysl všech nyní navrhovaných zákonů by měl zůstat takový, jak se poslanci zaručili voličům před volbami. Myslím, že přijetí chybějící protikorupční legislativy nám poslanci už dlouho dluží a bylo by fajn to čekání rychle ukončit.