Valenta se pro krok rozhodl v reakci na web www.nevladkybezhazardu.cz, kam se již zapojilo přes 70 organizací, a v tiskové zprávě tvrdí:
V souvislosti s touto štvavou kampaní se proto holding SYNOT rozhodl, že osloví všechny subjekty, které v minulosti obdaroval s dotazem, zdali jim vadí peníze z loterií a obdržený příspěvek tedy vrátí a zdali i v budoucnosti budou mít s přijetím takové podpory morální problém. „Věřím, že na rozdíl od asi padesáti neziskovek, které se nechaly zastrašit mafií aktivistů, budou námi oslovené subjekty i nadále přijímat peníze z loterií. Jde totiž o více než desetiletou tradici podpory v oblastech, ve kterých se jinak na činnost těchto neziskovek nenajde z jiných zdrojů ani koruna,“ uzavřel Ivo Valenta.
Česká republika je opravdu zvláštním místem. Suverénně držíme pozici země s největší koncentrací hazardních automatů, na VLT či elektromechanických ruletách, které jsou v každé druhé herně (resp. sráčovně, jak se jim mezi gamblery říká) lze za jeden večer prohrát v podstatě cokoliv. Ať si s sebou vezmete jakýkoliv obnos – deseti či statisíce – ráno jdete domů s prázdnou. Takovýchto automatů je u nás asi 60 tisíc. A zástupci našeho hazardu tvrdí, že bez nich by nemohl neziskový sektor existovat. Jak to asi dělají chudáci Francouzi nebo Norové, kteří nebezpečný hazard tvrdě regulují?
Donedávna nebylo možné z úrovně obcí automaty, které povolovalo Kalouskovo ministerstvo, regulovat. Kromě ministra Kalouska nemohl nikdo jejich umístění a počet ovlivnit. Když do do nich ročně naházeli gambleři desítky miliard, proč si je nevzít, když Valenta štědře rozdává? Dvakrát etické, když znáte krvavý zdroj peněz, to zrovna není, ale co už.
Nyní, po vítězství Klatov u Ústavního soudu, už to jde. Obce už konečně mohou automaty ze svého území vykázat.
A proto se záhy vyjevila perverzní stránka toho, že z peněz gamblerů jsou dotovány obecní rozpočty a prostřednictvím nich či přímo od Synotu a spol. jsou financovány bohulibé činnosti.
Když se podíváme o dva roky nazpět, do konce roku 2011 byl hazard osvobozen od daně a místo toho odváděl 6 – 20 % z toho, co zůstalo v automatech, na „veřejně prospěšné účely“. Pomiňme, že dost z toho se vrátilo hazardu zpátky, protože se peníze posílaly na fiktivní projekty, jak zmapovaly Hospodářské noviny. Zažil se tady model, že hazard je ten hodný štědrý mecenáš, který si odtrhne kus od úst a pomůže potřebným. V roce 2010, když podle zákona povinně odvedl Synot část svého výdělku a dal ho brněnského Národnímu divadlu, k tomu tehdejší ředitel Dvořák řekl: „Společnost SYNOT TIP, a.s., spatří k podnikatelským subjektům, které vnímají svou spoluodpovědnost za prostředí, ve kterém žijeme a působíme. SYNOT TIP, a.s. soustřeďuje své podpůrné aktivity především do sféry kultury a dělá dobře. Kultura umění je totiž to nejlepší co můžeme nabídnout světu, ale i sami sobě. Znám představitele SYNOTu léta a vím, že to myslí upřímně, a že společně s námi se radují z toho, že se naše společnost kultivuje a umění se u nás daří. Za to jim patří uznání a také za to, že rozsahem a etikou podpory kultury a umění jsou vzorem pro celou podnikatelskou sféru.“
Přitom hazard ty peníze odevzdat musel. Rozsah jeho podpory byl odvozen pouze z toho, co do automatů naházeli gambleři, a etika byla stejně cnostná, jako když já zaplatím daně. Kvůli tomu taky nikdo nepořádá tiskové konference a neděkuje mi.
V roce 2011, když už ulívání peněz bylo neudržitelné, se hazard normálně zdanil, ale namísto do státního rozpočtu šla většina z automatů do obcí. Pokud obce za tyto peníze opravují chodníky, jsou motivovány, aby si automaty ponechaly, a pokud peníze přerozdělují na sportovní či sociální účely, tak jsou zase vyzývány od různých spolků, aby automaty neregulovaly, protože pak pro sport a kol. nezbudou peníze.
Celé se to pohybuje v bludném kruhu, který je tu ale našimi zákonodárci vystavěn záměrně. Proč je tímto způsobem dříve nezdaněn teď již zdaněn, ale se specifickým určením, zrovna hazard?
Úplně stejně by mohly být rozpočtově určené daně výrobců zahradních bazénu, pekařů, automobilek, nebo třeba daně horníků. „Horníci podporují Národní divadlo!“ „Za peníze pekařů si postavili v Domažlicích novou školku.“ Ale horníci ani pekaři narozdíl od provozovatelů hazardu nepotřebují lakovat na růžovo. Jejich podnikání je založeno na klasickém schématu tržního hospodářství, ne na tom, že si vyrobím armádu závislých, která mi poctivě nanosí všechny peníze, které sežene.
Ve své tiskové zprávě Valenta hořekuje, že je špatně rozdělovat peníze z loterií na sázky na sport a peníze z automatů. Prý je to z hlediska hráčského totéž. No, na sázení na sport sice lze být také závislý, ale když se podíváme na skladbu návštěvníků heren, tak tam jaksi moc sázkařů na sport nepotkáme. Všichni sedí u automatů. Problém s kursovým sázení je u nás zhruba stejný, jako kdekoliv jinde. Určitě existuje, ale v porovnání s extrémními počty českých heren je to problém marginální. Proč to Valenta teda tak vypichuje?
Je to jednoduché. Automaty obec vyhláškou zakázat může, kursové sázky nebo číselné loterie typu Sportka ne.
Hazardní společnosti pro potřeby lepšího PR účelově zakládají dceřinky jako SynotTIP či KAJOTbet, které se specializují na sázky na sport. Tyto dceřinky pak sponzorují divadla a nezisk, aby to nevypadalo, že jsou financovány z automatů.
Pokud by se zakázaly všechny automaty v republice, sázky na sport zůstanou. Tvrdí-li Tereza Maxová, že její nadace byla sponzorována právě z kursových sázek, regulace automatů by se jejího zdroje příjmu nemohla nijak dotknout a nemusela za ně lobbovat. Stejně tak by měl SynotTIP dost peněz pro brněnské národní divadlo.
Fakt je ten, že dominantní část příjmu pro hazardní byznys tvoří právě automaty. Proto nyní vysílá Valenta spolky, kterým tvrdil, jak jsou financovány z kursových sázek, do boje za automaty. Proto žádá Terezu Maxovou, Debru a nyní všechny, kterým kdy peníze dali, aby vyzývali obce, ať automaty neregulují. Nyní, když obce mohou automaty opravdu rušit a toto pseudopodnikání, které tu roky fungovalo jen na základě porušování ústavy a zákonů, má na kahánku, je potřeba odhodit masku dobročinnosti a tvrdě hájit svůj byznys.
Jinak by se mohlo ukázat, že sport, divadla i spolky pečující o opuštěné děti si jsou schopny zajistit si své financování i z jiných prostředků, tak jako kdekoliv jinde na světě. Bohatých lidí a firem, které podnikají v normálním byznysu, je u nás dost. Stačí se přestat chovat jako závislý vazal Synotu a pochopit, že odvozovat svou existenci od toho, kolik gamblerů naháže své peníze do automatů, je v době, kdy obce mohou hazard regulovat, neúnosné.