V létě 2011 jsem byl asi nejvíc v životě vytočen z jednání státních orgánů, policie, ale zejména z netečné reakce veřejnosti. Jako jeden z mnoha set jsem se tehdy zúčastnil legální blokády nelegální těžby dřeva v srdci Národního parku Šumava. Spíš tedy jako pozorovatel a člověk přes PR, protože můj naturel není stavěn na přivazování se ke stromu a vláčení s sebou policií.
Naštěstí stovky dalších tuto schopnost mají, proto občanská blokáda více či méně úspěšně trvala několik týdnů a výsledkem je, že její účastníci byli plně rehabilitování a Policie České republiky označena za tu, která zcela vědomě postupovala nelegálně.
Když si s odstupem čtu svůj tehdejší blog „Chcete být Čechem?“ „Děkuji, nechci.“ Šumavský Czech Tek 2011, zase se mi dělá mdlo. Šéf policejního zásahu sadista z CzechTeku, policie mlátící právníky, politology, biology, Národní park Šumava zasquotovaný bandou ultraklausovců Chalupou, Stráským a Mánkem, kteří na plnou hubu říkali, že je žádné zákony nezajímají. Že prostě budou těžit, ať to stojí, co to stojí, s podporu jejich guru Klause, který tehdy zcela vážně neváhal občany protestující proti nelegální těžbě označit za horší teroristů Al Káidy.
Svou polívčičku si přihřál i Pithart, který se prohlásil za otce NP Šumava, a jako její otec požadoval, aby stromy byly stále zelené, policejní zákrok proti občanům proto schvaloval. Čestné výjimky jako Vladimír Špidla či Karel Schwarzenberg, které nepodlehly davové politické hysterii (doporučuji přečíst zde), byly svými stranami umlčovány, protože jediný správný, soudružsky uvědomělý postoj byl umlčet aktivisty za každou cenu. Média až na výjimky nebyla schopna udělat si na věc vlastní názor a jen setrvávala v klišé aktivisté vs Správa Národního parku.
Chování policie
To bylo z části i proto, že NP Šumava si najala na černou práci PR agenturu Bison & Rose, která za 150 tisíc měsíčně z našich daní vytvářela obraz demonstrantů jako ilegálních živlů. Smlouvu s touto firmou Národní park pochopitelně protizákonně utajoval. Když visíte na stromě a pobíháte lesními porosty bez signálu, těžko se vám předražené profesionální PR agentuře se skvělými kontakty až na vedení ČT čelí, proto mediální obraz blokády vypadal jak vypadal.
Nejhorší však bylo chování policie. O zrůdnosti jejího počínání a vědomém stranění řediteli NP Šumava Stráskému nesvědčí ani tak autentické vzpomínky účastníků blokády či videa, kde si příslušníci VB objednávají zvuk motorové pily, aby nebyl slyšet křik demonstrantů, jako spíš vyjádření, jež Policie České republiky uplatňovala v rámci několik let trvajícího soudu o legálnosti zásahu. V aktuálně publikovaném rozsudku Krajského soudu v Plzni můžeme v plné kráse nahlédnout do bezohledné, namyšlené a právem pohrdající mysli zdejšího policejního sboru.
Neuvěřitelně dlouhé pasáže rozsudku zabírají filozofické fantasmagorie policie nad tím, že blokáda na Šumavě nebyla shromáždění, tudíž ho nemohla nezákonně rozpustit. Policie tvrdí na svou obranu naprosto cokoliv. Uvádí, že blokáda měla přestávky přes noc, takže nebyla kontinuálním shromážděním, že to nebyl jeden shluk osob, ale více oddělených skupin a že někteří účastnici tvrdili, že jsou tam sami za sebe, tudíž se nemohli shromažďovat.
Pomatený právník, jež to pro policii splácal, dosahuje Mariánského příkopu, když tvrdí, že aktivisty nebylo možné odlišit od houbařů: “Pokud soud dovodil, že se v případě účastníků blokády jednalo o jedno kontinuální shromáždění, pak bychom za jedno kontinuální shromáždění museli dle stejné logické úvahy považovat i veškeré houbaře, kteří např. celý měsíc docházeli do lesa na houby. Ostatně i tito houbaři přišli daný den ráno do lesa na houby, odpoledne odešli, následující den přišli do lesa zase jiní a tak dále. S ohledem na shora uvedené je odpůrce přesvědčen, že na blokádu aktivistů v lokalitě Ptačího potoka, probíhající od 25.7. do 12.8.2011 nelze v žádném případě nahlížet jako na jedno kontinuální shromáždění.” Soud tyto bláboly pečlivě rozmetal – jak selským rozumem, tak oporou v evropské judikatuře.
Ještě mnohem dál šla policie v tom, když tvrdila, že nebylo nijak možné určit, zda je kácení nelegální, protože zde neexistovalo vyjádření žádného státního orgánu, že by to nelegální bylo. Ano, slyšíte správně, pokud si na ulici zřídíte stánek s popravčí četou a budete popravovat lidi, kteří se vám nelíbí, pak vám Policie České republiky bude pomáhat držet hlavy na špalku, dokud nějaký správní orgán neřekne, že se to nesmí.
Stačilo nahlédnutí
Policie blouzní, že jediné, o co se mohla opřít při posuzování nezákonnosti, byl právní názor aktivistů. Následující paralelu musel právník policie tvořit asi na toluenu: “Odpůrce je přesvědčen, že na prováděnou asanační těžbu není možné nahlížet jako na nelegální činnost jen z toho důvodu, že je toto tvrzeno skupinkou lidí. Naopak by bylo třeba zvážit, zda nezastavit provoz např. jaderné elektrárny, aby nebyly ohroženy životy či zdraví účastníků shromáždění. Je zřejmé, že již jen připuštění takové úvahy je zcela absurdní a úsměvné. Ad absurdum bychom se v takovém případě dostali do situace, kdy by bylo např. na činnost parlamentu či jaderné elektrárny pohlíženo jako na činnost nelegální, a to jen proto, že toto tvrdí určitá skupina osob.”
Přitom protizákonná těžba dřeva byla z hlediska právního zcela očividná již tehdy; o její nezákonnosti nemohlo být vůbec pochyb, ani když soudruh Stráský se svými PRisty říkal něco jiného. Tvrzení policie, že nebylo v jejich schopnostech udělat si názor na legálnost těžby, nebere soud vůbec v potaz: “Jak soud již uvedl, s ohledem na konkrétně formulované výhrady aktivistů a obsah trestního oznámení navrhovatele nebylo posouzení zákonnosti prováděné těžby nic složitého. Postačovalo k tomu nahlédnutí do zákona o ochraně přírody a krajiny a dotaz na Správu Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava, zda disponuje příslušným souhlasem, výjimkami či hodnocením. (…) Žádná z listin provedených soudem k důkazu není listinou, ze které by vyplývalo, že Správa Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava, disponuje příslušným souhlasem, výjimkami či hodnocením. (…) Správa Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava přistoupila k těžbě dřeva, aniž by disponovala jakýmkoli shora uvedeným souhlasem, výjimkou či hodnocením. Těžba dřeva prováděná Správou Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava tak bylo nezákonná. ”
Ne, policie v tomto případě skutečně nepostupovala podle zásad právního státu, nýbrž zcela vědomě – a nutno dodat, že s velkou chutí – plnila přání ředitele Národního parku a bylo jí úplně jedno, zda pan ředitel postupuje v souladu se zákonem. Jak uvádí navrhovatel Mojmír Vlašín z Ekologického institutu Veronica, je to úplně stejné, jako když byl policie v případě sporu majitele bytu s nájemcem bez dalšího poslechla majitele a nájemce – který by byl očividně v právu – pak za pomocí násilí z bytu vyhodila.
V plné nahotě
Prostě nikoliv nezávislá policie postupující v souladu se zákonem, ale prodloužená úderná pěst státu, která bezhlavě vykonává cokoliv, co si státní úředník či politik vymyslí. Stát má pravdu, občan ne, bez ohledu na zákony – takhle jednoduše policie uvažuje a soud to policii prokázal v plné nahotě.
“Nelze pominout ani obsah další listiny, kterou měl odpůrce [policie] k dispozici, a to rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 5. 3. 2007, č. j. 18517/ENV/06-972/620. Z této listiny vyplývá, že občanská sdružení na ochranu přírody byla tradičními účastníky řízení o udělenísouhlasů či výjimek podle zákona o ochraně a přírody, a že zpětvzetím žádosti SprávyNárodního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava byly tyto iniciativy zcela zbaveny možnosti chránit zájmy ochrany a přírody v době před přistoupení k těžbě dřeva. Za této situace se nelze vůbec divit tomu, že jako poslední možnost, jak zabránit zvůli správních orgánů, bylo zvoleno vyhlášení blokády nezákonné těžby (…) a proto nelze dospět k jinému závěru, než že odpůrce musel nebo alespoň měl vědět, že svým zákrokem poskytuje ochranu nezákonné těžbě na území národního parku, a to v demokratickém právním státě tím nejhorším možným způsobem, násilným zásahem proti demonstrantům.”
Věřím, že se rozsudek soudce Alexandra Krysla z Krajského soudu v Plzni stane již jen mementem toho, jak policie fungovala dosud a že se z toho represivní složky státu poučí. Nelegálně pokácené kusy lesa už nikdo nevrátí, naštěstí alespoň právní stát motorovou pilou Policie České republiky nakonec pokáceny nebyl. Díky aspoň za to.